No tak to jsme takhle jednou s Petrou vyjely na nákup na Smíchov. Pěkně autem, jako správný pražský holky. V garážích jsme si před závorou vzaly lísteček, zaparkovaly na H3 a utíkaly "shopovat". Využily jsme všechny vymoženosti nákupního centra, od nepříjemných prodavačů v optice až po cheeseburger a kafíčko vedle multikina, a šupajdíme zpátky do garáží. A zde se nám začíná odvíjet ten několikaminutový příběh, který dokázal, že holt nejsme ty správný holky na nákupy v multimegaobchodním centru.
Péťa vytáhla z kabelky lísteček od závor a společně jsme se odhodlaně postavily před tu digitální krabici, co vám vypočítá, kolik stovek máte zaplatit za to, že jsme se tam uráčili zaparkovat. Trvalo dlouho, než krabice souhlasně pípla. Žádnou cenu ale neukázala, no tak super - jedem domů. Zádrhel číslo jedna - u výjezdu nám další čtečka oznámila, že naše karta je "neznámá". Tak jsme si vycouvaly zpátky na parkoviště a běžíme k prvnímu automatu. Zádrhel číslo dvě - automat nepípá. Nedělá nic. A tak se nás automat mužným hlasem zeptal, co máme za problém? Já jsem celá udivená, co to - jak to, že to na nás začalo mluvit??? Technicky nadanou Petru napadlo zmáčknout tlačítko "info". Pán nás otráveně ujistil, že za chvilku je u nás.
Při pohledu na naší kartičku zjistil zajímavou věc - je 14 dní stará.
"Nemáte náhodou v kabelce ještě jednu, dnešní?"
"Ježííš, a jóó, máme..."
No. Tak pádíme pryč. Ale - zádrhel číslo tři. Byli jste někdy na Smíchově v garážích? A vyjížděli jste někdy exitem Kartouzská? Tušíte, jak prudký je tam kopec? A na jeho vrcholku je semafor. A na tom pochopitelně červená. Peklo pro řidičky jako jsme my. Petra ale byla velmi odhodlaná - "já počkám, až odjede ten přede mnou, protože budu mít fakt raketovej start." A tak ten před námi mizí v dáli, plyn je na podlaze, auto mocně zařve a... chcípne. To jsou starty, co?
No tak jsme se teda dohodly, že přístě pojedeme tramvají...
Péťa vytáhla z kabelky lísteček od závor a společně jsme se odhodlaně postavily před tu digitální krabici, co vám vypočítá, kolik stovek máte zaplatit za to, že jsme se tam uráčili zaparkovat. Trvalo dlouho, než krabice souhlasně pípla. Žádnou cenu ale neukázala, no tak super - jedem domů. Zádrhel číslo jedna - u výjezdu nám další čtečka oznámila, že naše karta je "neznámá". Tak jsme si vycouvaly zpátky na parkoviště a běžíme k prvnímu automatu. Zádrhel číslo dvě - automat nepípá. Nedělá nic. A tak se nás automat mužným hlasem zeptal, co máme za problém? Já jsem celá udivená, co to - jak to, že to na nás začalo mluvit??? Technicky nadanou Petru napadlo zmáčknout tlačítko "info". Pán nás otráveně ujistil, že za chvilku je u nás.
Při pohledu na naší kartičku zjistil zajímavou věc - je 14 dní stará.
"Nemáte náhodou v kabelce ještě jednu, dnešní?"
"Ježííš, a jóó, máme..."
No. Tak pádíme pryč. Ale - zádrhel číslo tři. Byli jste někdy na Smíchově v garážích? A vyjížděli jste někdy exitem Kartouzská? Tušíte, jak prudký je tam kopec? A na jeho vrcholku je semafor. A na tom pochopitelně červená. Peklo pro řidičky jako jsme my. Petra ale byla velmi odhodlaná - "já počkám, až odjede ten přede mnou, protože budu mít fakt raketovej start." A tak ten před námi mizí v dáli, plyn je na podlaze, auto mocně zařve a... chcípne. To jsou starty, co?
No tak jsme se teda dohodly, že přístě pojedeme tramvají...
V době kdy jsem měl čerstvej řidičák bylo pro mne vyjíždění tohohle kopečku taky pěkně hororový :-)
OdpovědětVymazatA teď, jako zkušený řidič na vrcholku života, už s tím problém nemáš, jo?:)) Takový sváteční řidiči jako ty jsou vždycky nejchytřejší:P
OdpovědětVymazat