Nevím, jestli je to celé tím, že v práci se musím zabývat politikou ze všech stran a úhlů. A možná taky tím, že do různých kauz vidím o něco víc, než mí kamarádi, kteří koukají na zprávy třikrát týdně. Ale:
Jsem unavená z předvolebních, volebních, politických, světových i domácích názorů všech lidí okolo. Já to prostě poslouchat nechci. Nebaví mě poslouchat řeči o tom všem. Každý tomu hrozně rozumí, ví všechno nejlíp, kdo je nejlepší, kdo je blbej a kdo úplně nemožnej. Nezajímá mě to, kdo koho bude volit a co si o jaké politické straně myslí. Je mi to jedno.
Totiž, pokaždé, když někdo vyzvrací na jedné ze sociálních sítí nebo na podobném místě svůj politický názor, pokaždé mě to rozčílí. Protože vždycky se najde někdo, kdo s vaším názorem nesouhlasí, v nejkrajnějším případě by ho mohl i urazit.
S tím pochopitelně souvisí i ono slavné video dvou známých lidí. Nechci přesvědčovat svoje prarodiče o tom, že jejich názor je špatný. Kdo definoval ten "špatný" názor? Je to jejich názor, ať si ho nechají. Oni mi svůj taky nevnucují. Babička Eva, v internetovém světě zběhlá, se na youtube na video podívala. A svým, uznávám že pateticky, typickým způsobem sdělila mojí sestře "Já se tím cítím uražena." A víte, že se jí nedivím? Kde kdo bere tu drzost, kamenovat někoho za jeho názor, a především, perzekvovat ho za jeho věk a vyznání? Kde se v lidech bere to přesvědčení o dokonalosti jich samých?
Upřímně, nebudeme jiní. Taky budu jednou stará bába s holí a taškou na kolečkách. Ta stará bába, která bude nadevše milovat svoje vnoučata a celou svou rodinu. A budu se snažit jim vytvořit stoprocentní rodinné zázemí a zařídit nádherné dětství. A vážně se nechci dožít toho, že mě tahle vnoučata budou odsuzovat a veřejně mě pomlouvat za to, v co věřím.A nenadávám do větru. Volit půjdu a přemluvit se nenechám.
