Všichni na svých blozích (blogách?) a blogískách bilancují a dávají si předsevzetí do nového roku. V blogerském světě je to pravidlo, tož tak to bych měla taky...
Předesílám, že předsevzetí mám odjakživa jedno jediné - nedávat si žádná předsevzetí.
Tak, co mi přinesl rok 2009. Tak kupříkladu docela dobrou věc, a tou je bakalářský titul. Zahřeje to u srdce, když se můžete něčím takových chlubit. Taky mi přinesl definitivní ztrátu dětství, v podobě letenského bytu. To dost zabolelo, občas ještě bolí, a párkrát prostě bolet bude, s tím se nedá nic dělat. Taky se mi v minulém roce dostalo zjištění, že lidé jsou ve své sobeckosti nespravedliví - berou, ale nedávají. Ale co je hlavní - moje láska se s každým novým rokem stává lásku životní, nehynoucí a věčnou. A dává mi pro mne moc důležitou věc - domov. Jo, a taky jsem žila v klamu, že mě rok 2009 učiní tetou... No, jak známo, čápi jsou zviřátka teplomilná, no tak tedy počkáme, až se oteplí, že...
A co mi přinese rok 2010? No já doufám, že moje sestra není slon (to je Ráďova domněnka) a nebude těhotná dva roky, takže že by se ze mne stala teta?:) Pak taky jedu do Asie. To už máme tři kontinenty, tak třeba to za život dotáhnu na víc. Pak taky by mne mohli přijmout na novou školu. A pak bych si taky ráda ponechala svou práci. No a vůbec, prostě ať to máme hezký. Nesnáším pesimismus všeho druhu - v tom mě utvrdila jedna skupina na facebooku, ke které se přidalo pár mých známých - "v roce 2009 se toho dost posralo". No, tak to není můj styl, nadávat, jak mám debilní život a všechno bylo, je a bude hnusný. Prostě žijme život, tak, jak je. Z čehož vyplývá mé přání do roku 2010 - ať jsou lidé kolem mě veselí a optimističtí. Žijeme jenom jednou, tak proč si to dělat ošklivý...
Předesílám, že předsevzetí mám odjakživa jedno jediné - nedávat si žádná předsevzetí.
Tak, co mi přinesl rok 2009. Tak kupříkladu docela dobrou věc, a tou je bakalářský titul. Zahřeje to u srdce, když se můžete něčím takových chlubit. Taky mi přinesl definitivní ztrátu dětství, v podobě letenského bytu. To dost zabolelo, občas ještě bolí, a párkrát prostě bolet bude, s tím se nedá nic dělat. Taky se mi v minulém roce dostalo zjištění, že lidé jsou ve své sobeckosti nespravedliví - berou, ale nedávají. Ale co je hlavní - moje láska se s každým novým rokem stává lásku životní, nehynoucí a věčnou. A dává mi pro mne moc důležitou věc - domov. Jo, a taky jsem žila v klamu, že mě rok 2009 učiní tetou... No, jak známo, čápi jsou zviřátka teplomilná, no tak tedy počkáme, až se oteplí, že...
A co mi přinese rok 2010? No já doufám, že moje sestra není slon (to je Ráďova domněnka) a nebude těhotná dva roky, takže že by se ze mne stala teta?:) Pak taky jedu do Asie. To už máme tři kontinenty, tak třeba to za život dotáhnu na víc. Pak taky by mne mohli přijmout na novou školu. A pak bych si taky ráda ponechala svou práci. No a vůbec, prostě ať to máme hezký. Nesnáším pesimismus všeho druhu - v tom mě utvrdila jedna skupina na facebooku, ke které se přidalo pár mých známých - "v roce 2009 se toho dost posralo". No, tak to není můj styl, nadávat, jak mám debilní život a všechno bylo, je a bude hnusný. Prostě žijme život, tak, jak je. Z čehož vyplývá mé přání do roku 2010 - ať jsou lidé kolem mě veselí a optimističtí. Žijeme jenom jednou, tak proč si to dělat ošklivý...
