pátek 1. května 2009

Krušná jsou rána opilcova

Chtěla prostě jen psát o tom, jak je alkohol metla lidstva a jak už (teď už doopravdy!!!) nikdy nepůjdu na dámskou jízdu. Protože z následků se vzpamatovávám pokaždé hůř a hůř...
Ale stala se taková zvláštní věc. Založila jsem si, jak jste si někteří všimli, nový blog. Učinila jsem tak z jednoho prostého důvodu - nešlo mi přihlásit se na ten starý... A tak otevírám internet, jak napíšu trefný článek z toho známého prostředí baru a pomyslných střepech zabodaných do hlavy... Přihlašuji se... A ejhle, zvyk je železná košile... Zjišťuji, že jsem se vlastně OMYLEM přihlásila na svůj starý blog... Který mě nefungoval a kvůli čemuž mám blog nový... Může mi to někdo vysvětlit???
Nicméně, abychom se vrátili k osvědčenému tématu alkoholu a jeho drtivých dopadů na moje tělo, tak jen ve zkratce:
Popocafépetl Melantrichova, Laura, Petra, Sandra, já, víno, víno, víno; protože nám nedělá v tom ďábelském nápoji zvaném mixela dobře rybízový džus, zkusily jsme to s banánovým a bohužel nám to chutnalo, takže: mixela, mixela, mixela; tanec, zábava, smích, jedno pozvání na panáka pro mne, pro Lauru a Sandru dva milí chlapci ze Slovenska a několik dalších pozvání na panáka, přesun do gayclubu Friends, nekonečné čekání na taxík, odjezd domů, spánek. Ráno hektolitry minerálky a jiných tekutin, no prostě se na to hodí dvě maminčiny osvědčené věty, které mi říkala, když jsem vstala ráno po bujaré noci:
"Máš žízeň, co?!?!?!??" (vysloveno s téměř ďábelským úsměvem a s zvrhle radostnými jiskřičkami v očích)
"Krušná jsou rána opilcova..." (takové pravdivé, klidné konstatování)

Žádné komentáře:

Okomentovat